V rámci projektu Karvinský plenér 2026 aneb „Karviná očima dětí“ vedla děti během celodenního plenéru na Masarykově náměstí také výtvarnice Eva Konstantinidu. Společně s kolegou, výtvarníkem Václavem Buchtelíkem, sledovala, jak děti vnímají město, jeho architekturu i vlastní fantazii. V rozhovoru se ohlíží za atmosférou plenéru, dětskou tvorbou i významem podobných kulturních projektů.
Jak jste vnímala atmosféru letošního Karvinského plenéru?
Letošní atmosféra byla velmi příjemná. Počasí se vyvedlo a náměstí se zaplnilo nejen dětmi ze základních škol, ale také náhodnými kolemjdoucími, kteří se spontánně zapojovali do plenéru. Mnozí si zkoušeli skicovat pohledy na kašnu nebo radnici a bylo krásné sledovat, jak se veřejný prostor na chvíli proměnil v otevřený výtvarný ateliér.
Jak děti pracovaly s tématem „Karviná očima dětí“?
Děti kreslily především architekturu – kostel, kašnu nebo radnici, zkrátka vše, co viděly před sebou. Některé ale zapojily více fantazie a objevily se například graffiti motivy, Karvinské moře, šikmý kostel, staré fryštátské lampy nebo dokonce portrét Mony Lisy.
Pracovalo se s uhlem i barevnými pastely a vedle černobílých skic vznikaly i velmi expresivní a barevné práce připomínající tvorbu známých umělců, jako jsou Schiele, Chagall nebo Baselitz.
Co podle Vás vypovídají dětské práce o vztahu ke Karviné?
Myslím si, že si děti během kresby začaly více uvědomovat složitost a krásu architektury kolem sebe. Zaměřovaly se na detaily, kterých si člověk při běžném pohybu městem často ani nevšimne.
Například u kašny mnoho dětí velmi citlivě kreslilo jednotlivé sochy, delfíny nebo lví hlavy. Bylo vidět, že prostor skutečně pozorují a snaží se mu porozumět.
Jaký význam mají podobné projekty pro město?
Rozhodně mohou mladé generaci přiblížit kulturu a umění. Návštěvy galerií nebo podobné akce mohou v dětech probudit tvořivost, inspiraci i hlubší vztah k místu, kde žijí.
A jak jednou někdo řekl: „Kde je kultura, tam je život.“
Dalo by se říct, že tím vlastně zaséváme malé semínko, ze kterého může jednou vyrůst nová kulturní generace.
Jak jste vnímala vernisáž a následnou výstavu v galerii?
Měla jsem velkou radost z toho, kolik lidí na vernisáž přišlo. Galerie byla plná dětí, rodičů, i veřejnosti a bylo krásné vidět, že projekt rezonuje i po samotném plenéru. Velmi příjemnou atmosféru vytvořilo také vystoupení dětského sboru Permoníček. Myslím, že právě propojení dětské výtvarné tvorby a hudby velmi citlivě podtrhlo charakter celé výstavy.
Podobné projekty vnímám jako důležité především proto, že v dětech přirozeně probouzejí vztah ke kultuře, umění i veřejnému prostoru. Člověk nikdy neví, co si dítě z takového dne odnese dál do života.
Dalo by se říct, že tím vlastně zaséváme malé semínko, ze kterého může jednou vyrůst nová kulturní generace.
Co byste si přála, aby si návštěvníci z výstavy odnesli?
Především pozitivní energii. Tvorba dětí je čistá, originální a neposkvrněná školskými dogmaty. Výstava nabízí nevšední možnost podívat se očima dětí na město a kraj, ve kterém žijeme.
Projekt je realizován za finanční podpory Nadace OKD.
Rozhovor připravila Zuzana Balická.
Autorem fotografií je Marek Běhan.